Standa Skalička

 

Ahojte všichni, jmenuji se Standa Skalička.

Narodil jsem se 17. prosince 1995 ve Zlíně, ale žiju od mala ve Fryštáku. Od mala jsem byl aktivní dítě. Ve 4 letech jsem jel poprvé na tábor na 14 dní bez rodičů a to byl myslím jeden z faktorů, který mě neuvěřitelně ovlivnil do budoucna. Ale k tomu se ještě dostaneme postupně. Od 6 let jsem hrál fotbal sice jenom na vesnici, ale potom od 8 do 13 jsem hrál ještě za tehdejší FC Tescoma Zlín. Fotbal mě bavil, ale ke konci ve Zlíně už jsem moc za tento klub nehrál a místo toho jsem chodil na hostování do jiného týmu. Mimo to od 3. do 8. třídy jsem chodil i na sportovní školu, která měla zaměření na fotbal a aerobik. Potom co jsem skončil ve Zlíně s fotbalem jsem se rozhodl, že skončím i na sportovní škole protože nemělo cenu jezdit na školu která už pro mě nemá žádnou cenu a můžu normálně chodit do obyčejné školy jako je u nás ve Fryštáku.

Po dokončení základky se můj život začal měnit ať už prioritami tak tím, že jsem potkal a dal se dohromady s mojí krásnou přítelkyní Eliškou se kterou jsme spolu již 6 let a to je teprve začátek. Jak jsem nastoupil na střední, začal jsem hledat nové směry jak v názorech, sportech až k pohledu na život. Každý den jsem dojížděl z Fryštáku do Valašského Meziřící a popravdě jsem počítal každý den až mi tohle utrpení skončí, protože jsem nechtěl být na internátu. V posledním ročníku jsem si nějak řekl, že by nebylo na škodu vzít to cvičení trošku vážněji. Už předtím jsem cvičil v našem Fryšták Gymu, ale nebylo to nikdy moc důkladné spíše jsme tam chodili s klukama pokecat. Zlom ve cvičení přišel asi tehdy až jsem si koupil první akční balíček suplementů a to: GAINER, PROTEIN A CREATIN. Dnes se té trojkombinaci směji, ale každý nějak začínal. Nevěděl jsem jak to dávkovat, kdy to dávkovat a kolik toho dávat, takže si můžete představit jak to mohlo dopadnout. Postupem času jsem něco pročetl a pochytil od kluků co byli lepší než já a trošku se to vylepšilo. Další roky nebyly ničím moc zajímavé, cvičil jsem, jedl jsem, spal a přemýšlel jak udělat trénink lepší než je doteď.

V roce 2016 po dokončení maturity jsem se rozhodl, že já i moje přítelkyně zkusíme soutěže v kulturistice a fitness. Bohužel pro mě dopadly opravdu katastrofálně, jediné co mi tahle zkušenost dala bylo to, že jsem zjistil, že jsem dost špatný a že lidi co mě připravovali to semnou nemysleli vážně. Jenom mi tak přišlo že jsem byl jejich sponzor pro jejich nadcházejí rozvoj, ale to je jedno..Dalším pozitivem bylo setkaní s mým nynějším trenérem a kamarádem Honzou Turkem (jestli to čteš tak zdravím). Tak po Vánocích 2016 jsme do toho bouchli a začali rozjíždět s Honzou objem na podzimní pohárové soutěže. Objem byla paráda a hlavně změna v jedné věci. Dříve jsem musel cvičit tak jak to sedělo té osobě, co mě připravovala dříve, ale od této přípravy se dost věcí změnilo, jak už ohledně jídla tak i tréninku. Pár věcí jsem dělal jak chtěl Honza, ale většina byla sestavena přímo na mě a to je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí v kulturistice. Najít si co funguje na rozvoj svalů u vás né u nejlepších akreditovaných fitness trenérů a poradců. Je to vaše tělo a vy nejlépe poznáte co je pro vás TOP.

Po 7 měsících objemu přišlo na řadu tzv. očištění což bylo upravení jídla + přidání trochy kardia v tomto období jsem byl ještě týden na dovolené v Itálii, což bylo neskutečně osvěžující. Ale po návratu už začala opravdová 12 týdenní dieta, během které jsem nevynechal ani jedno ranní kardio s mým psem Nerem, který byl vlastně jediným sparing partnerem v mé přípravě a tímto mu děkuji. První část přípravy šla absolutně bez problémů, ale potom přišly komplikace, kdy jsem se bál, že se na vše budu muset vykašlat. Přesně 5 týdnů před soutěží jsem si poranil koleno a 2 týdny jsem ho měl nateklé. První dva dny nemohl na něj ani kleknout respektive ho ani ohnout. Bohudík nějak jsem to přežil. S blížícím se datumem ale přicházely další omezení a to byl třeba spánek. Posledních 5 týdnů jsem už nemohl spát více jak 5h denně, protože jsem se budil hladem. Každý víkend jsem chodil trojfázové tréninky. Jen tak pro představu, budíček 4:00, hned na to kardio na lačno, v 9:00 první trénink + kardio, v 15:00 druhý trénink + kardio.. sranda to nebyla, ale přežil jsem to a výsledek se dostavil. Ke konci ještě řeknu, že první superkompenzačku 3 dny před soutěží jsem celý den kopal hlínu na stavbě, celkem to byly 3 velké kontejnery a následující den (2 dny před soutěží kdy jsem začal stahovat vodu) jsem celé dopoledne musel nosit tátovi beton na betonování základu domu, který se rozhodl opravovat. Popravdě jsem myslel, že umřu, hlavně v ten čtvrtek. Nakonec mám dvě zlaté medaile, jednu stříbrnou a dvakrát 5. místo. Na to, že o rok zpátky jsem býval 13. z 13 a podobně docela rozdíl.

Chtěl bych nejvíce poděkovat přítelkyni Elišce Chromíkové, ta mi byla vždy oporou, ikdyž to někdy z jedné nebo druhé strany skřípalo, dále Honzovi Turkovi za přípravu a vše kolem toho, jsem moc rád, že jsi mi ukázal cestu, jak nebýt jen hovno, ale jak dosáhnout na vrchol a poslední, komu bych chtěl poděkovat, je můj pes NERO, který se mnou chodil na kardio vždy ať už byla zima nebo pršelo nebo byly 2 ráno, nikdy se nevykašlal na mě a ještě jedna věc co chci říci: ikdyž vás rodina nepodporuje, tak si nic z toho nedělejte. Ano, mrzí to, ale běžte si za svým snem hlava nehlava, možná uspějete, možná ne, ale aspoň se o to pokusíte a to vám nikdo nikdy nevezme.

Mějte se krásně a pokud by jste mě chtěli sledovat, tak můžete na Facebooku a Instagramu.